Jak ustát těžké období aneb dny před kontrolou je lepší mlčet

Jsou dny, kdy je to dobré. A všechno tak nějak plyne samo. Ale jsou i ty dny špatné. Kdy se to začíná hroutit jako domeček z karet. Co teď. Co dělat, aby se ten domeček nezhroutil. Jak to zastavit?

Ty dny, které patří mezi ty horší, bych nejraději zrušila. Ale bohužel to nejde. A k této nemoci je to přitahuje jako magnet.

Například, když se blíží kontrola u doktorů. Den před kontrolou hned zjistíte, že to je právě ten den, kdy to nebude lehké. Stejně jako já. Manžela jsem se ráno zeptala, co říká na název mého eBooku zdarma. A najednou jsem strhla lavinu.

Pochopila jsem to hned při první větě. Vyletěl, jak čertík z krabičky.

čertík

Než jsem se stačila nadechnout a dopovědět mu zbytek toho, co jsem chtěla, bylo zle. Už se to na mě valilo. Co teď? Vím, že bych asi raději měla mlčet, ale nenechám to přece na sebe jen tak hodit.

Takže hned manželovi řeknu svůj názor na věc. Jen to dořeknu, už vím, že jsem měla raději mlčet. Najednou se to na mě valí ještě víc. Připadám si jako hromosvod, do kterého najednou uhazují blesky jeden za druhým. Uff. Jak dlouho to ještě vydržím?

V duchu si říkám, že ještě chvíli a spadnu. Ne, to přece nesmím. Takže nějakou chvíli tak stojím a držím a čekám, co bude teď. Vím, že to musím utnout. Takže konec. Pak následuje ticho, hustá atmosféra. Vzduch by se mezi námi mohl krájet.

Nejraději bych utekla. Sbalila se a na nějakou delší dobu prostě odešla. Ale vím, že stejně můžu odejít jen na pár hodin. Pak se stejně vrátím. Přece spolu žijeme v jednom bytě a vychováváme spolu naši dcerku. Tak můj plán útěku krachuje.

směs 028No nic, atmosféra je hustá i odpoledne. Naštěstí už je po třetí hodině a jdu pro dcerku do školky.

Říkám si, tak aspoň na chvíli vypadnu. A už přemýšlím, kam bychom mohly s dcerkou jít. Venku taky zrovna není moc pěkně, je docela chladno. Takže co teď?

Nakonec se to vyřešilo samo, zavolal mi můj macešák. Vysvětlím vám, kdo to vlastně je. Je to přítel mé mamky. A sám se tak kdysi nazval, že je vlastně můj macešák. Však co, když může být ženská macecha, tak on je macešák. Ale v tom dobrém slova smyslu.

To jsem trochu odbočila. Takže se vraťme zpět do té zapeklité situace. Díky tomu, že se mi ozval můj macešák, jinak je to náš děda, věci změnily směr. Svezl nás ze školky domů. Ale místo domů, jsme šly k mojí mamce. Naštěstí nebydlí daleko, ale jen přes ulici. Takže jdeme asi na 2 hodinky k ní.

Blíží se čas večeře, musíme jít domů. Doma to vypadá, jako by nic. Tak se rozhodnu tu hru hrát taky. Celý večer, děláme jako by nic. Přichází noc, vysvobození, jdeme spát.

Ráno se probouzím nevyspalá. Mám pocit, jako bych spala celou noc s otevřenýma očima. Hlava mě pobolívá. No nic, říkám si, to přejde. Zavedu dcerku do školky. Manžel jede na kontrolu k doktorům.

Po obědě, kdy už je zpátky, mi sděluje, že je to asi dobrý. Výsledky prý stejně přijdou poštou. Nastal můj čas, si to vyříkat. Bohužel opět jsem narazila. Zase začínají lítat jiskry. Tak zase nic.

Nakonec to nechávám být. Jdu k počítači a raději se z toho všeho vypíšu. A takto vzniklo právě to, co nyní čtete.

A ponaučení pro mě a i pro vás? Někdy je lepší mlčet. K tomuto se hodí přísloví: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Stará známá pravda, které je dobré se někdy držet. Teď už to vím. Jsem zase o něco chytřejší a můžu v naší cestě pokračovat dál. Pro příště vím, jak si to můžu zase o něco usnadnit. 🙂

 

P.S. Tento článek vznikl v době, kdy jsem vytvářela svůj eBook zdarma. A i přesto jsem ho úspěšně dokončila.

Dagmar Arnoštová
Ukazuji lidem cestu, jak zvládnout rakovinu blízké osoby. Díky svým zkušenostem s rakovinou mého táty a manžela, už vím, jak zvládat emoce, být oporou a přitom zůstat silná. Můj příběh si přečtěte zde>> Jsem autorka eBooku Jak zvládnout rakovinu milované osoby
Komentáře