Kdo má rakovinu, nemusí sedět doma aneb jak jsme jeli k moři

Minulý týden jsem si udělala s rodinkou relax u moře. Rozhodli jsme se, že bychom mohli někam vyrazit na dovolenou. Byla středa večer a tak po krátkém přemýšlení jsme se s manželem domluvili, že se sbalíme a pojedeme autem do Chorvatska. Během dvou dní, jsme všechno nachystali a vyrazili směr ostrov Krk v Chorvatsku.

Cesta sice byla dlouhá, ale všichni jsme to zvládli a dojeli do cíle. Ostrov Krk, městečko Malinska. Trochu překvapeni jsme byli z toho, že asi ubytování nebude snadné jen tak sehnat. Jeli jsme totiž, jak se říká „na blink“ a ubytování jsme si hledali až na místě. Skoro po 2 hodinách se nám podařilo najít pro nás apartmán, pro dva dospělé a jedno dítě.

A tak začala naše týdenní dovolená u moře. Pohoda, sluníčko, koupání v moři a opalování. Samozřejmě pro manžela s mírou.

DSCN2303

Někdo si možná řekne, že člověk, který má rakovinu, by měl být doma. Záleží na každém z nás, jak se citíme a zda to zvládneme. Manžel byl právě ten, který chtěl jet k moři. A já jsem se rozhodla, že to nechám na něm, pokud se cítí dobře, tak proč ne?

Jeden večer nás majitelé apartmánu pozvali na ryby. Pozvali také i manželský pár ze Slovenska, který byl ubytovaný hned vedle nás. A udělali jsme si s nimi  příjemné posezení.  Tak výbornou rybu jsme s manželem snad nikdy nejedli. Říkali jí Brancin, pro nás je to mořský vlk.

Na druhý den večer, jsme si udělali se sousedy ze Slovenska také posezení a zjistila jsem, že nic se neděje jen tak náhodou. Mluvili jsme i o zdraví a o rakovině, protože jsme zjistili, že náš spolusousedící měl nádor na pateři a k moři jezdí každý rok už několik let. Je to pro něho taková ozdravná dovolená.

Žádná setkání nejsou náhodná

Když jsme se bavili, že jsme sehnali apartmán přes domorodce jménem Miloš, tak jsme zjistili, že naši sousedé také. Náhoda? Pro někoho ano, ale prostě to tak asi mělo být.
V jedné chvíli Miro ze Slovenska donesl knihu a říká mi: „čítaj Dagmar“.
Název knihy byl: „Žiadne stretnutie nie je náhodné“.

DSCN2461

Název knihy mi uvízl v paměti a přemýšlela jsem, že přece náhody neexistují. Vždy se to děje, z nějakého důvodu. Jen my třeba ještě nevíme z jakého. Už jen to, že jsme se setkali s milým manželským párem ze Slovenska, který sehnal ubytování přes stejného člověka jako my. Už jen to, že Miro, měl také nádor. Už jen to, že jsme původně chtěli jet asi o týden později. Už jen to, že jsme se vůbec rozhodli jet na dovolenou a potkali je.

Kolikrát o něčem přemýšlíme a odkládáme to na „jindy“, na vhodnější dobu. Nebo třeba jen si říkáme, jestli se to vůbec hodí nebo, zda si to můžeme dovolit. Pokud to nezkusíme, tak to nikdy nezjistíme.

Dovolme si užívat život a prožívat každičký den. ŽIJME.

Dagmar Arnoštová
Ukazuji lidem cestu, jak zvládnout rakovinu blízké osoby. Díky svým zkušenostem s rakovinou mého táty a manžela, už vím, jak zvládat emoce, být oporou a přitom zůstat silná. Můj příběh si přečtěte zde>> Jsem autorka eBooku Jak zvládnout rakovinu milované osoby
Komentáře